Každý kdo má doma pejska už to zkoušel - vyfotit ho při hraní s klacíkem nebo v běhu. A většinou dostal rozmazané a nepěkné snímky. Jak se vyhnout začátečnickým chybám při focení pohybujících se zvířat si řekneme ve třetím dílu miniseriálu Jak fotit zvířata.
Z minulých dílů máme k dispozici určitá vodítka, jak fotit v divoké přírodě a jak fotit v ZOO. Nejběžnější, i když ne vždycky nejlehčí disciplínou je ovšem focení vlastních domácích zvířat, nejčastěji pejsků. A aby to nebylo tak snadné, zájem budeme mít především o zvíře v pohybu, při tréningu nebo při hře.
Fotek vlastních zvířátek má každý majitel většinou spoustu. Domácího mazlíčka můžete vyfotit kdekoliv, kam ho dovezete, kterýkoliv den a kolikrát chcete. Aby vaše alba neplnily pouze bezduché a rozmazané snímky, nabízí se několik jednoduchých postřehů, jak opět udělat kvalitní snímek i s omezenou technikou. Focení mazlíčků charakterizují tyto body:
U domácích mazlíčků se tedy budeme bavit hlavně o zachycení pohybu a téma ostření a ostrosti fotografie bude nejdůležitější. Z hlediska všech kombinací nám mohou vyjít tyto snímky:
Fotky na vyhození. Tak to dopadne, když budeme chtít fotit na automat a spolehneme se na automatickou volbu ostřícího bodu. Zlomek sekundy, který kompaktům nebo levnějším zrcadlovkám trvá zaostření, znamená na pohyblivém cíli rozdíl mezi ostrou a nezřetelnou fotografií.
Rovněž fotka celkem k ničemu, i když ne vždy. Není vyloučeno, že se podaří víceméně nechtěně udělat zajímavý obrázek, kdy rozmazání zvýrazní pohyb. Když ne u pejska, který pak vypadá jako duch, může fotka vypadat zajímavě třeba u jedoucího auta nebo vlaku. Fotka s rozmazaným pohybujícím se předmětem (nebo zvířátkem) a ostrým pozadím je výsledek příliš dlouhé závěrky vzhledem k rychlosti pohybu zvířete. Zkuste na fotoaparátu nastavit sportovní režim, přístroj sám zrychlí závěrku a upraví clonu a ISO fotografie.
Technicky náročná fotka, která ovšem u běžícího zvířete vypadá efektně, jedno jestli je jedná o psa, koně nebo třeba káně ve volné přírodě. Taková fotografie vyžaduje manuální nastavení, nebo poloautomatický režim s preferencí času. Objektivem sledujeme zboku pohybující se objekt a ve správný čas stiskneme spoušť s tím, že se objektivem i nadále pohybujeme za pohybujícím se zvířetem.
Pokud si nechceme hrát s efekty rozmazaného pozadí, je fotka „všechno ostré“ technicky jednodušší.
V jednodušším módu vyžaduje situaci, kdy se zvíře pohybuje směrem k nám (směrem od nás zpravidla nefotíme) a předem si zaostřit na jedno místo na cestičce. Pokud jsme schopní zvíře přimět k opakování pohybu (házet psovi hračku, nechat koně běhat v kruhu), na pár pokusů se to musí podařit. Pomoci může i sekvenční focení, kdy fotoaparát naseká několik snímků v rychlé sekvenci na jedno stisknutí spouště (proto se jim lidově říká sekačka). Pozor si v tom případě ale dejte na nastavení fotoaparátu. Méně výkonné kompakty nedokážou zpracovat sérii snímků ve vysokém rozlišení a tak je celkem možné, že udělají buď jen málo snímků daleko od sebe, nebo v rámci rychlosti razantně sníží rozlišení. Vše se dá najít v nastavení.
S možnostmi poloautomatického nastavení fotoaparátu máme možností více. Za dobrých světelných podmínek zvolíme preferenci clony a necháme dopočítat závěrku a ISO. Výsledná rychlost snímku by měla být někde kolem 1/1000 sekundy a pak máme ostrou fotografii i v hodně dynamickém prostředí.
U automatů je možné přepnout do režimu sportovního focení, které ale často vrací fotky mírně zrnité kvůli vysoko nastavenému ISO.
Fotografie mazlíčků jsou nejvděčnější předlohou pro zpracování fotodárků. Hrnek s fotografií oblíbené kočičky nebo tričko s pejskem potěší nostalgické příbuzné, ale zejména potisky triček vypadají skvěle na dětech. Pokud se podaří tímto způsobem zachytit dovádějící dítě s jeho oblíbeným psíkem, jedná se o skvělou památku na celý život.
Fotografie v náhledu: Kyle May